Tradice  —  profesionalita

    1939      -      2024

Copyright © 1939 - 2020 Fotografie Navrátil

Historické okénko

A ejhle! Sisyfův balvan opět dole! Roku 1997 dává Církevní úřad družstvu Fotografia výpověď. Všechno zlé k něčemu dobré! Žijeme ve svobodné zemi - budeme stavět. Po životních zkušenostech kreslí Milan Navrátil projekt atelieru, čekárny, laboratoře a příslušenství v přesných mírách a umisťuje do vlastní vzrostlé zahrady /10 arů/. Firma Mlnařík a syn odvedla perfektní práci.  Přízemní budova je jako kostka cukru v zeleni zahrady. Velký dík patří zeti Milana Navrátila - Václavu Supíkovi. Mistrovsky provedl všechny truhlářské práce. Výrobu a zasazení vstupních dveří, výloh a vnitřního speciálního zařízení.

1939 - 2019

80 let trvání foto-atelieru v Blovicích

Vzpomínky časem zaváté…

 

Okupací naší republiky německou armádou r. 1938 a 1939, rozhodnutím a dohodou našich nejvyšších státních představitelů byla ukončena činnost nedlouho trvající Čsl. armády. Armáda neochotně složila zbraně a byla nucena hledat si civilní zaměstnání. Mezi hledajícími byl tehdy kreslíř a instruktor Vojenského učiliště Plzeň Bory - rtm. František Navrátil nar. 1899. Vyučen strojním zámečníkem, absolvent Střední průmyslové školy strojní. Jeho koníčkem bylo fotografování a zpracování fotografií. Kostky byly vrženy - bude fotografem - prvním v Blovicích. Vlastní projekt malého rodinného domku s atelierem se skleněnou střechou, těsně před zákazem staveb, stačil uskutečnit stavitel František Blažek. Denní rozptýlené světlo bylo možno kombinovat s žárovkovými svítidly. Zakladatel František Navrátil, otec čtyř synů, mimo nadání kresby a malování, byl též zručným řemeslníkem. Začínal se zvětšovákem a kopírkou vlastní výroby. Fotografie byla ve válečné době vítaným dárkem. Práce se jen hrnula. Brzy přijata laborantka, později začali pomáhat i synové Stanislav a Milan.

Lidské plány a realita se v životě často rozcházejí. Foto atelier dostal zřejmě do vínku heslo:  Potápí se ve vlnách, ale nepotopí. Skončila 2. světová válka. Podnik byl přestavěn, modernizován, radostně hleděl do budoucnosti. Nicméně okleštěné, zmanipulované volby r. 1946 vítězstvím KSČ nevěstily nic dobrého. Po únorovém komunistickém puči r. 1948 totalitní režim drsně upevňuje svoji moc. Násilím jsou zakládána družstva. Vlastnit výrobní prostředky a soukromě podnikat je trestné. Zemědělské stroje, stroje a nářadí živnostníků se stávají ihned a bezúplatně majetkem družstva, do kterého uvědomělý družstevník vstoupil.  Roku 1950 vstupuje do družstva Fotografia František Navrátil se svými syny Stanislavem  a Milanem. Má štěstí. Plocha atelieru je menší, než obývací prostory rodinného domu. V opačném případě hrozilo vystěhování. Leč režim bývalým živnostníkům nedůvěřoval. K jejich převýchově sloužily PTP /pomocné technické prapory/. V praxi vojenské tábory nucených prací. Zařazení do klasifikace „E“ znamenalo: politicky nespolehlivý - návrat nežádoucí! Na jaře r. 1951 nastupuje do PTP Chrudim syn Stanislav, na podzim téhož roku vítá III. PTP Karviná - doly jeho bratra Milana. Do třetice povolán do PTP Planá u Mariánských Lázní r. 1952 i jejich otec František /53 let/. Doma zůstává manželka Marie s chlapci 9 a 16 ti letým. Služby v atelieru zajišťuje nyní pracovník dojíždějící z VD Fotografia Plzeň.

Rok 1964 přinesl změny. František Navrátil odchází do důchodu, atelier se mění na byt syna Milana a jeho rodiny. Zařízení atelieru je přemístěno  do uvolněných místností prodejny Zelenina na rušné křižovatce ve městě.  Reklamní podnik Merkur zde vytvořil útulnou provozovnu, svítící novými výlohami. Manželé Milan a Vlasta Navrátilovi, obdarováni čtyřmi dětmi, zde budou sloužit občanům plných dvacet let. Roku 1973 se stává závod č. 5 středem zájmu všech výrobních družstev Fotografia v celé republice. Příčina? Nejvyšší ocenění- stříbro a bronz v dětském portrétu získal na 2. Mezinárodní fotografické výstavě v Praze Milan Navrátil z provozovny č. 5 v Blovicích. Zvětšeniny formátu 50 x 60 se odlišovaly           na první pohled. Neměly konkurenci v ostrosti a podání pleti! Byly pořízeny soupravou blesků Compactron 500. Dosavadní tvrzení na školách i univerzitě, že portrét bleskem nemá v budoucnu uplatnění - padla. Následovalo předávání zkušeností s novým způsobem osvětlování operátorům pražského družstva Fotografia přímo v prostorách provozovny č. 5 v Blovicích roku 1974. Na stejné téma přednáší Milan Navrátil r. 1978 na celostátním semináři v Havířově. V této době byla                  na provozovně č.5 svépomocí vyvinuta linka na vyvolávání barevných pozitivů, leč nenalezla zde již uplatnění, neboť majitel domu dal z rodinných důvodů družstvu výpověď.

Rok 1984 - 1997 - opět od píky. Proč si družstvo Fotografia nepostaví svoje vlastní provozovny? Proč raději platí nájmy a nechá se vyhazovat z vybudovaných provozoven? Tentokrát je to investice do zchátralé farní budovy u kostela. Stavební podnik zavedl přívod vody, WC napojil na kanalizaci, zavedl přívod elektřiny pro akumulační kamna a úpravami vnitřku vytvořil pěknou provozovnu. Opět bylo nutno přizpůsobit výrobu v nově daných podmínkách. Na mysl se vkrádá Sisyfova marná práce s balvanem. Není na tom lépe bratr Stanislav? Před 25 lety se mu podařilo projet železnou oponou do NSR            se ženou a šesti dětmi. V Kempten vybudoval foto atelier, který nyní vlastní jeho děti. Po všech těžkostech začínáme novou kapitolu. Zákazníci dostávají barevné fotografie, od průkazek, svatebních fotografií, školních skupin na formát  13 x 18 cm. Zakázky se neposílají do laboratoří, ale zpracovávají se na místě. Barvy mají dobrou úroveň a naše linka pracuje spolehlivě.

Rok 1988 - 1999. Vstupujeme do zbrusu nového foto atelieru, v pořadí již čtvrtého v Blovicích - Lidická 546. Nový atelier stojí pouhých třicet kroků   od původního z roku 1939. Snad si spolu i povídají:“  Koukej na můj bílý kabát…  a těch mladých lidí, co ke mně chodí! Jaká fára se ke mně sjíždějí… kolem tebe jen prosviští! Uznej, brizol už v módě dávno není. Kdepak jsou ty kobyly, co tě přivážely svatby? “ Jen počkej holobrádku, jak bude ten tvůj kabát vypadat, až přes něj osmdesát let přejde! Kdepak bude tvoje střecha? Nejspíš někde na skládce. A ty si myslíš, že v tobě bude atelier? Cha, cha! Já pamatuju hrnčíře, provazníky, kožešníky, lakýrníky a jiné. Kdo je dnes potřebuje? Já mám totiž holenku zkušenosti, víš?“

Uplynulo již dvacet let… Fotíme v atelieru klasickém i přírodním. Technický pokrok přinesl i v našem oboru řadu podstatných změn. Digitalizace totálně zvítězila nad klasikou. Rokem 2010 skončil u nás mokrý proces, jak negativní, tak           i pozitivní. Na scéně jsou digitální kamery Canon, počítače, tiskárny. Celý proces, nesrovnatelně variabilní, je velmi urychlen. Bleskové soupravy v atelieru zůstávají, rozšířily se navíc do exteriéru. Milan Navrátil „pomalu“ odchází do důchodu. Nastoupila již třetí generace dynastie Navrátilů - Markéta Supíková. Matka tří dětí - operátorka s nevšedním, vlídným přístupem k zákazníkům, s vrozenými dary kreslení, malování a tvorbou dětských ilustrací, která se nebojí nových postupů        a forem práce. S aparátem na krku je jako ryba ve vodě. Běžte si prohlédnout její výlohy! Život a radost sálá z každého jejího snímku. Nepřijdou i zkoušky, těžkosti? I přijdou, přijdou též! Loď, která nese náklad, pluje lépe. Síla a požehnání ať provází posádku na cestě ke stému výročí trvání atelieru v Blovicích.

 

 

Autorem  textu - Milan Navrátil / 89 let/

 

 

Copyright © 1939 - 2024 Fotografie Navrátil